Hrdina ze Západního průsmyku

Z deníku Velitelky Alisse Fontain, ve Val Chevin, 9:34 Draka

Tam kde se láme nehostinná poušť Západního průsmyku, padá do hlubiny a znovu se zvedá jako skleněné pole - pozůstatek Druhé Nákazy - stojí také pevnost Adamant. Zubatá jak staré ostří, ční jako pozůstatek spojenectví Šedých Strážců a trpaslíků, kteří ji v potu krve postavili, aby byla poslední obranou proti hordám Zplozenců valících se z Hlubiny.

Kdysi slavná a mocná pevnost nyní zeje prázdnotou. Její ostré hrany okusuje písek a čas, v prázdných gryfích stájích se prohání myši a v kasárnách se roztahují pavouci. Šedí strážci se stáhli, když jejich počty klesly tak, že nebyli schopni držet pevnost a stráž nad Hlubinou - s hanbou odešli, jejich stopy zavál písek, všechny známky jejich přítomnosti zůstaly zapečetěné za vysokými zdmi nezdolné tvrze Adamantu.

Bylo mým přáním a mou myšlenkou znovu osídlit tvrz Adamant; myšlenku, kterou se mnou sdílí i Clarel a Gordon. Naše počty nevzrůstají tak, jak bychom potřebovali, ale tváří v tvář další Nákaze, která právě skončila, je třeba hlídat vstupy do Hlubokých cest. Západní průsmyk byl vždy známý svou aktivitou Zplozenců a démonů, je třeba znovu držet stráž tam, kde je třeba.

Tato slova píši poté, co se z Adamantu slavně vrátila družina, kterou jsem poslala - o pět mužů méně a zkrvavení, ale živí. V jejich čele kráčí ten fereldenský pes Loghain MacTir, ramena zvednutá vzhůru jako hrdina - kterým dnes a na věky pro Šedé je.

Chtěli jsem znovu osídlit Adamant, ale nemohli jsme vědět, že ho uchvátili démoni. Je mou hanbou, že jsem bez předchozího řádného průzkumu poslala jednotku, aby zajistIla pevnost. Andrasté mi vedla ruku, když jsem svěřila vedení právě Loghainovi, byť tehdy s trochou naděje, že se nevrátí.

Jeho muži ho oslavují jako hrdinu a nezle si nevšimnout, že jemu se kráčí o něco lehčeji; jako muži, který znovu nalezl svou cestu v životě. Provolávají mu slávu a zvou ho Hrdinou ze Západního průsmyku - a po právu jím je.

Není malého činu se dva dny a noci bít s hordami démonů a Ohavností v nezmapovaném území, vědouc, že ústupová cesta bude vykoupena krví druhů a smrtí některých z nich.

Bylo mou chybou poslat tam jednotku bez předchozího řádného průzkumu, a jsem připravena nést za to následky. Před sebou, svými muži, před Prvním Strážcem.

Teď víme, že Adamant pozbyl svého smyslu a stal se baštou démonů a krvavých mágů. Zvěsti o přítomnosti Tevénců mne trápí a bude třeba nadále monitorovat jejich pohyb v oblasti.

Zprávy ze Západního průsmyku tedy byly pravdivé - naši špehové si všimli pohybu tevénských, kteří v oblasti pátrají po vstupech do Hlubokých cest a artefaktech z doby Druhé Nákazy. To málo, co se skutečně dalo odnést, je dávno v Montsimmardu, ten zbytek je nyní již skutečně zapečetěný.

Šedá Galana splnila svůj rozkaz a učinila, oč jsem ji požádala. Do tunelů pod Adamantem se už hned tak nikdo nedostane. Jen Tvůrce ví, jaká zatracená škoda je, že tam zůstala také.

Stejně jako Oswyn, Oen, Dulan a Orana.

Koho šlo, dopravil Loghain domů, aby spočinuli v hrobkách pod Montsimmardem, jako Strážci z dob Druhé Nákazy.

Musím zjistit, zda Orana nakonec získala listiny, pro které jsem ji poslala. Pokud ano, naše snažení nebylo marné a jejich smrt měla smysl. Řeknu strážím, že se jdu pomodlit k mrtvé, abych prohledala její tělo. Nejsem na tento čin pyšná, ale je to mou povinností.

Až vzplane pohřební hranice, bude se pít na jejich zdraví a oslavovat návrat Loghaina, hrdiny Šedých strážců. Až utichne večerní hlahol, bude čas hovořit o osudu Šedých a jejich úloze v dalším chodu světa.

Jak si přeje První strážce.

Večer zasedne Malá Rada, a společně s Janekou a vyslanci z Weisshauptu budeme hovořit o dalších plánech a budoucnosti Řádu. Musím jí podat ucelené hlášení a zjistit, co se skutečně stalo v Adamantu.

Kusé informace, které jsem dostala z přeživších, malují nepěkný obrázek o aktivitě, která nám trestuhodně zůstala skryta. Pokud je skutečně pravdou, že se nám na dvorku roztahují Tevénci, a kopou v Hlubokých cestách, můžeme čelit tak brzy po Nákaze dalšímu nebezpečenství.

Po pádu posádky ve Vimmarských horách se musíme mít na pozoru. Zdá se, že naše staré základny se stávají cílem krvavých mágů, jejichž prsty se pomalu roztahují všude.

Musím pro Malou Radu získat potřebné informace. Je čas vyslechnout si Hrdinu ze Západního průsmyku -