Prolog na Bouřném pobřeží

Příběh z Bouřného pobřeží

Roku 9:35 Draka povolal Velitel Amell na Bouřné pobřeží Šedé strážce, aby se zúčastnili zatím největšího přijímání v dějinách nového Řádu. Na nehostinné pobřeží, kde vchodů do Hlubokých cest je víc jak kamenů a věčně je bičuje ostrý vichr od moře, společně s odvedenci i dobrovolnými rekruty mířila paní Mara, Lesso a Nathaniel.

Jejich družina čítala dohromady deset Šedých, kteří z různých koutů Fereldenu vedli devítičlennou skupinu nových rekrutů. Na místě měl čekat postavený tábor, trén a průzkumníci, kteří se měli postarat o nové rekruty a vyzkoušet, co v nich je.

Všichni čekali i Velitele Amella - třeba teyrn Cousland, který přišel a přivítat Šedé a předat jim darovací listinu k Mračné hlásce, novému lénu Šedých strážců na jeho panství.

Daylen dorazil - ale o něco později a - jak je jeho zvykem - mnohem dramatičtěji.

Kdo ale přišel, třímaje papíry z Val Chevin v ruce, byla nová orlaiská posádka, která měla nové hlásce velet. K nelibosti na obou stranách - té fereldenské i té orlaiské. Možná i proto, že mezi nimi kráčel Loghain MacTir, na kterého má z mnoha důvodů leckdo spadeno. Nebo také proto, že by jim měli velet cizáci.

Že si Šedí ukousli větší sousto, než čekali, se ukázalo záhy. Bouřné pobřeží se hemžilo nejen Zplozenci, ale i lapky, krvavými mágy a agenty různé provenience - včetně těch, co sloužili Qunu. I když jim počasí ukázalo přívětivou tvář, celou výpravu halil stín smrti mladého rekruta Vincenta Tallyho, který snad prý dezertoval, ale možná také padl za oběť strašlivému mučení.

A Šedí strážci toho večera s hrůzou zjistili, že mezi nimi číhá zrádce, to když otrávenému lektvaru Přijímání padli za oběť někteří z rekrutů. Ruku na poháru dalšího z rekrutů zastavil až velitel Amell. Kdo vyměnil lahvičku s krví Arcidémona, zůstalo všem skryto.

Aby toho nebylo málo, neviditelný nepřítel se pokusil tnout do živého, když proti Šedým zvedl vlastní bratry a sestry, a postavil proti sobě pod přísvitem Šerosvitu mrtvé a nemrtvé. Šedí strážci vyšli z boje vítězně, ale za cenu vlastní prolité krve a mnoha slz.

Ještě té noci proběhlo druhé Přijímání, tentokrát již úspěšné. Rada Šedých se shodla, že mají větší problémy a tedy nebudou osidlovat Mračnou hlásku.

Z devíti rekrutů, přežili tři.

Toho večera se nepilo a neslavilo.

Pro mnohé to byl začátek dlouhého pátrání, který zatím nemá konce.

Té noci, když dohořela pohřební hranice, když utichly hlasy a uhasla světla v táboře, se na Mračnou hlásku přihnala bouře a roznesla popel do všech koutů Fereldenu. Jen na malou chvíli se zdálo, že se přeci jen mezi mraky mihl záblesk měsíčního světla - snad aby usnadnil cestu mladému mágovi, který spěchal pryč, ruce zaťaté v pěst a záda o trochu více ohnutá tíhou viny, která ho více a více lámala.

Rozhodnutí padlo mezi Radou ještě ten večer - Šedí měli opustit Bouřné pobřeží a stáhnou se zpátky na Bdělou tvrz. Až ráno poslední hlídka předá tábor velitelce výpravy, bude třeba spěšně zabalit a vydat se na cestu. Nebylo by moudré tříštit síly, když se objevil nepřítel, který si Řád vybral za svůj terč.

Stíny se pohnuly, změnily tvar a roztáhly své prsty do dálky. S prvními slunečními paprsky se svět zdál být hezčí, ale tu zimu, která vleze až do kostí, tu rozehnat nemohly.

Nara s Nathanielem se vytratili dřív, než všichni vstali. Možná sledovali stopy, které po sobě nechal Daylen, když bez jediného slova opustil tábor. Možná se vydali po stopách těch, kteří měli na rukou krev Jenny, Landise a Agnes.

Paní Mara se vrátila do Denerimu, aby znovu zasedla v Zemském sněmu, tentokrát už vždy po boku s Lessem. Atentát na její osobu nebyl náhoda. A nebyl jediný - ale na dýku ukrytou ve tmě či jed v poháru už byli Šedí připraveni.

Na Bdělou tvrz přišlo opravdové jaro, ale radost jakoby se nikdy nevrátila. Stín, který halila podivná smrt mladého Vincenta Tallyho jakoby nikdy nezmizel. A ti, kteří věděli, co se stalo na Bouřném pobřeží, zahlíželi na své bratry a sestry s podezřívavostí.

Další tajemství, které nesmělo být vysloveno.

Výprava z Orlais se vrátila zpět do Val Chevin. S tajemstvími, která je pálila na jazyku a vědomím toho, že oči a uši mohou být všude. S informacemi, které mohly pomoci Řádu v boji s neviditelným nepřítelem.

Nebo mohly uškodit.

Ve tmě se cosi pohnulo a začalo nabírat obrysů.

Posádka Bdělé se rozprchla za svými úkoly - někdo neochotně opouštěl posádku, někdo se nemohl dočkat až vyrazí za hranice Fereldenu. Tíha vzpomínek - a vina - může jednomu ohnout záda, ale svět se nezastavil. Další úkol, další mise, nikdy nekončící cesta dál a kupředu.

A přeci i v prachu cesty, uprostřed noci pod hvězdnou oblohou, po boku svých bratří a sester, drala se na mysl otázka - proč?

Proč si nikdo neuvědomil dříve, že zpráva z mrtvé schránky hovoří o zrádci v řadách Šedých? Proč nikdo nezaváhal, když se objevili krvaví mágové? Revenant? Nikdo neměl ani stín podezření?

Tma se rozeběhla po zemi jako se kutálí korálky, zaťala své drápy hluboko, zakořenila jako plevel, který jen tak nelze vymýtit. Nenápadně, opatrně.

A život zdánlivě běžel dál. Už jen ne nikdy takový, jako před tím. Velitel Amell rozkázal, že nebude další Přijímání. Ne, dokud neodhalí zrádce v jejich středu.

Ne, dokud se nezjistí, kdo zabil rekruty na Bouřném pobřeží a možná Vincenta Tallyho. Někdo ťal do živého a chtěl, aby rána řádně bolela a nehojila se. Někdo zabil bratry a sestry Šedých a obrátil je proti nim samým v nesvatých a groteskních abominacích, kterými se stala jejich mrtvá těla.

Tohle bylo osobní.

Nad Bdělou tvrzí se stáhla mračna. Ve tmě přicházející bouře se kopce v okolí rozsvítily bledě zeleným světlem Šerosvitu.

A stíny se daly do pohybu.

Tohle je dlouho rozehraná hra, milí Šedí.

A jsme na tahu…